Sponzor GEOstezky: Najde se sponzor? Patron GEOstezky: Najde se patron?
GEOstezka = kámen, kamení, minerály, zajímavosti a zvláštnosti, stavby, výrobky, ezoterika, tajuplná a mystická místa, magické kameny, záhady apod.
Základní informace o GEOstezce ♥ Fotografická soutěž
> Home page > Geologie >
Solné doly
Solný důl, Wieliczka, Polsko (Wieliczka Salt Mine)
Solný důl Wieliczka (polsky Kopalnia soli Wieliczka) najdete u města Wieliczka (česky Vělička), pár kilometrů od Krakova. V provozu byl nepřetržitě od 13. století až do roku 1996, kdy z důvodu vysokých nákladů byla těžba soli ukončena. Patří k nejstarším světovým solným dolům vůbec (úplně nejstarší je v nedaleké Bochni) a je pro svoji jedinečnost od r. 1978 zapsán na Seznamu světového dědictví UNESCO.
Na webu www.ingema.net k tomu, proč je důl tak vzácný, vědí i bližší informace:
Životnost solného dolu se obvykle omezuje na několik let, protože odtěžené podzemní prostory se zhroutí pod vysokým tlakem nadložních hornin. Ve Věličce se ale těží velké a mimořádně tvrdé bloky soli o objemu až 100 000 krychlových metrů, které mohly být proto vytěženy až na ochrannou vrstvu. Vznikly tak stabilní velké prostory, jen v některých místech vyztužené výdřevou. Horníci sály vyzdobili a vznikl osobitý podzemní svět plný soch, modliteben a kaplí.
Na uvedeném webu také najdete, jak název dolu vlastně vzniknul:
Když v roce 1289 udělil kníže Jindřich IV. Probus obci městská práva, nesla Vělička v listinách latinské označení "Magnum sal". Poláci si pak latinský nápis převedli do své mateřštiny a městu začali říkat nejdříve "Wielka sól", později Wieliczka. A soli tu bylo a je hodně. Bohatá ložiska soli ve Věličce vznikla před patnácti až dvaceti miliony let po ústupu moře z těchto oblastí. Ložiska mají podobu velkých jader o objemu až půl milionu krychlových metrů. Po jejich vytěžení vznikaly jednotlivé komory a sály propojené chodbami.
Solné doly prý byly hlavním zdrojem příjmů všech polských panovníků, a tak je paradoxní, že nakonec právě z ekonomických důvodů činný důl o pouhých pár let nepřežil rok 2000 a nezachránila ho ani každoroční návštěva okolo 1 milionu návštěvníků.
A že nekecám, povtrdí na webu www.ingema.net - cituji:
Sůl z Věličky byla v dávné minulosti ceněna nad zlato a střežena jako oko v hlavě. Ve 14. století za krále Kazimíra III. Velikého bylo solné město obehnáno hradbami. Zdejší sůl, vyvážená do světa buď ve zlomcích, nebo v 500 kg těžkých kvádrech, se směňovala za zlato, čímž přinášela plnou třetinu všech tehdejších královských příjmů.
Ruku na srdce, více asi ale zaujme z tohoto webu informace následující:
Solí nepohrdly ani ženy nevalné pověsti. Čekaly kdysi na horníky, kteří vycházeli z dolů po práci, a nabízely jim svou společnost za tři kilogramy soli.
Přestaňte závidět ☺, představte si, jaká by asi tak byla zábava po celodenní dřině v dole například právě s Vámi ☺ a raději si přečtěte, jak to vše začalo... To zase vědí na webu www.dalky.cz, kde je uvedeno:
Původně se sůl získávala vařením solanky ze solných pramenů vyskytujících se na povrchu země. Když se zásoby vyčerpaly, solanku naši předkové hledali hlouběji pod zemí. Začaly se kopat studny, až se narazilo na skalní blok kamenné soli. Jak bloky postupovaly, zvětšovaly se i vytěžené komory. Hluboko pod zemí tak vzniknul unikátní svět i společenství.
A dále se tam také ještě píše:
Statut památkové zóny má komplex vytěžených šachet, které se nacházejí v centrální části solného dolu. Památková zóna zahrnuje patra 1-5. Tato oblast je unikátní hlavně tím, že ji tvoří vytěžené šachty zobrazující evoluci způsobů těžby soli v jednotlivých historických obdobích.
Pod zemí tak postupně vzniklo, v devíti patrech, kolem 3 000 různě velkých síní a komor, spojených šachtami, tunely, chodbami (o celkové délce 300 kilometrů), schody a občas dokonce i výtahy. Pro běžné návštěvníky je vyčleněna turistická prohlídková trasa, dlouhá ale jen pár km, která dosahuje hloubky okolo 135 m (z cca 327 m hloubky dolu celkové).
Základní trasa vede přes 20 komor, které ovšem vůbec nejsou jen prázdnými vykutanými prostorami, ale jedná se skoro až o umělecké galerie, kde základním materiálem pro vystavované exponáty je sůl kamenná. Reliéfy, plastiky, sochy apod. výtvory lidských rukou najdete na každém kroku...
Prohlídkovou trasu lemují solné sochy historických, náboženských i mýtických postav, jako třeba různých bůžků, permoníků apod. Najdete zde jak prosté zbrojnoše, tak vznešené krále, je zde mnoho soch svatých a různých patronů...
Nějakého krále asi už viděl kde kdo, ale permoníka ještě asi nikdy, tak se pokochejte:
K nejopěvovanější komoře patří Kaple svaté Kingy, s oltářem a obrazy po stěnách, mihotavě ozařované světlem ze svícnů, vytvořených, jak jinak, také ze soli. Celkový pohled poskytuje úvodní obrázek, detail oltáře je zde:
A víte co? Nechme opět hovořit web www.dalky.cz:
Svojí monumentálností vám vyrazí dech rozlehlý sál, kaple svaté Kingy, jehož dominantou je oltář, kříž s Ježíšem a po stěnách obrazy a plastiky i reliéfy. Je zde k vidění i Poslední večeře podle obrazu Leonarda da Vinciho. Ze stropu visí 3 velké a 2 menší lustry, vše naprosto dokonale řemeslně provedeno a krystaly soli použité na lustrech jsou na první dojem velmi podobné křišťálu.
Daší fotografie z této kaple:
Provádějí se také speciální prohlídky geologické pro odborníky z oblasti mineralogie a geologie. V podzemí je stálá teplota 14°C, vzduch je prosycen jódem a dalšími minerály, což je využíváno zejména pro léčení horních cest dýchacích - však je zde také dokonce rehabilitační středisko, ale podzemní sály jsou často i místem pořádání různých kulturních a sportovních akcí. V dole prý se také nachází pár podzemních jezer.
Solný důl, Solivar u Prešova, Slovensko
Čechům také bývá známý solný důl v obci Solivar u slovenského Prešova (která je dneska již součástí Prešova) s těžební jámou, pocházející z r. 1571, kde se sůl zpočátku těžila klasickým hornickým způsobem, ale když byla v r. 1752 jáma zatopena vodou, byl změněn způsob těžby na čerpání tzv. solanky, neboli nasyceného solného roztoku.
Jak vidíte, osud přesně opačný, než tomu bylo ve Věličce. Dneska je z objektu šachty Leopold již "jen" národní kulturní památka...
Pro ty opravdu hodně moc odvážné je prý další možnost obdivovat skoro 400 m hluboký solný důl v Solotvině (externí odkaz), ležící na ukrajinsko-rumunských hranicích. Tož stateční poutníci, neváhejte ☺, ale už je možná i mimo provoz.
Jinak ovšem existuje i rakouský solný důl v Hallstattu (u Salzburgu) a mnohé další.
Solný kras, Praid, Rumunsko
Sůl kamenná pro ty, koho trápí klaustrofobie, je trošku lépe přístupná např. v solném krasu v Rumunsku, konkrétněji v oblasti obce Praid a lázní Sovata. Absolvoval jsem okruh Rumunskem, veni, vidi, vici a vřele tuto zemi všem milovníkům přírody a geologických zajímavostí, doporučuji...
Sůl kamenná, anýbrž halit, nacházející se pod zemí, vypadá zcela jinak, než ta krásně bílá surovina, která se pak používá v kuchyni. Převládají odstíny šedé, hnědé, občas také zelenavé, modravé, oranžové, nebo žlutavé, sůl bývá také různě flekatá či mourovaná.
Externí odkazy:
Zdroj textu: cs.wikipedia.org >>> výraz "Solný důl Wieliczka"
Zdroj informací a foto permoníka:
www.ingema.net
> článek "Vělička - Wieliczka", autor Lumír Pecold
Zdroj info a ostatních fotek (Ivana Filipová): www.dalky.cz + www.ivanafilipova.ic.cz
Další info:
www.aktualne.centrum.cz
> článek "Solný důl ve Wieliczce, výlet do hloubky", autoři: ČTK, Pas
Oficiální stránky dolu (anglicky, německy...): www.kopalnia.pl
