Sponzor GEOstezky: Najde se sponzor? Patron GEOstezky: Najde se patron?
GEOstezka = kámen, kamení, minerály, zajímavosti a zvláštnosti, stavby, výrobky, ezoterika, tajuplná a mystická místa, magické kameny, záhady apod.
Základní informace o GEOstezce ♥ Fotografická soutěž
> Home page > Magično >
Černý kámen (Black stone)
Ka'ba (Kaaba), Mekka, Saudská Arábie
Foto:
Ali Mansuri
Licence
2.5 Generic
Nejposvátnějším místem všech muslimů je krychlová stavba Ka'ba (Kaaba), nalézající se uprostřed nádvoří Velké mešity v saudskoarabském městě Mekka. Ta je každoročním cílem pouti muslimů z celého islámského světa, za určitých předpokladů by ji měl uskutečnit každý muslim, muž i žena, alespoň jednou v životě, patří totiž k pěti základním pilířům islámské víry. Kaaba v překladu z arabštiny znamená kostka, krychle.
Detaily k vlastní pouti uvádět nebudu, ta je záležitostí muslimské víry, já se pokusím trošku přiblížit pouze samotnou stavbu a nastínit vazbu s historií posvátného kamene, zvaného Black stone (Černý kámen), který je její součástí, případně to doplním o některé skutečnosti, které jsem v souvislosti s poutí muslimů do Mekky prožil já osobně. Dole najdete pár externích odkazů na další informace a obrázky.
Historie jejího vzniku je provázána s místem, na kterém andělé uctívali Boha. Ten chtěl, aby i lidé žijící na Zemi měli podobnou svatyni, a proto poslal Adama, aby snesl jeden blýskavě bílý kámen z ráje na Zem a uložil hotam, přesně pod jeho nebeský trůn. Tímto místem bylo městečko Bakka, dnešní Mekka. Adam tak učinil a nad kamenem vybudoval chrám, zvaný Ka'ba (Kaaba).
Po potopě světa ale byl chrám natolik poškozen, že z Boží vůle byl svatý kámen přemístěn na bezpečnější místo, kde zůstal, skryt zrakům lidí, až do doby, kdy Bůh přikázal Ibráhímovi, aby chrám obnovil. Archanděl Gabriel potom předal Ibráhímovi svatý kámen, aby ho v chrámu uložil na původní místo.
Jen pro informaci: Ibráhím je arabské jméno pro biblického Abraháma. Islám ho považuje za zakladatele víry v jediného Boha, který odsuzoval dosavadní vzývání spousty starých idolů-model. Byl prvním prorokem, posledním pak byl Muhammad. Ibráhím prý také stanovil pravidla náboženské pouti do Mekky, zvané hadždž.
Zde by se hodilo také objasnit, proč tento svatý kámen, zpočátku bílý, se stal černý. Vysvětlení jsem za svůj život slyšel různá: jeho prostřednictvím se prý lze očistit od všech hříchů, protože je absorbuje do sebe, proto se traduje, že zčernal naakumulováním hříchů muslimů...
Existuje i jiné vysvětlení. Lidé, osídlující Zemi, spojili úctu k Ibráhímovi s projevem hluboké úcty k tomuto kameni, kterou projevovali jeho líbáním a dotýkáním se jeho povrchu, jakož i tím, že ke zdím chrámu přinášeli různá zvířata a jejich krví kámen potírali, takže není divu, že po určitém čase kámen začal tmavnout.
V průběhu staletí pak byla Ka'ba poškozena různými katastrofami často, ale pokaždé byla obnovena a v konečném důsledku se pak stala místem klanění všech arabských kmenů, nezávisle na místě, kde sídlili. Začátkem VII. století ji zachvátil silný požár, důsledkem kterého byla skoro zcela zničena.
Při obnově byly její stěny stavěny vyšší, také dveře byly umístěny trošku výše nad zem, aby strážci chrámu lépe mohli sledovat, kdo do chrámu vchází.
Jednoho dne se ale mezi kmeny, které společně chrám obnovovali, rozhořel spor, komu z nich náleží právo v něm uložit posvátný kámen. A tak se jejich představitelé domluvili, že vzniklý spor rozhodne první člověk, který vstoupí na vnitřní dvůr chrámu. I stalo se, že tím prvním člověkem byl Muhammad.
V tu dobu ještě nebyl prorokem, ale měl pověst čestného a důvěryhodného mladíka. Když mu vysvětlili podstatu problému, Muhammada přijatelné řešení hned napadlo a předložil plán, který mohl uspokojit zájmy všech stran, učastnících se sporu.
Položil na zem kousek látky a umístil do jejího středu Černý kámen. Potom požádal, aby z každého kmene byl vybrán jeden zástupce, který si měl stoupnout spolu s ostatními zástupci kolem té látky, načež pak všichni společně látku zdvihli i s posvátným kamenem a přenesli ho do chrámu, kde pak sám Muhammad kámen uložil na vyhrazené místo.
Tuto scénu zobrazuje následující obrázek z r. 1315, ze starého rukopisu z Univerzitní knihovny v Edinburghu (Foto: Public domain).
Přibližně na r. 610 n. l. se datuje založení islámu, v návaznosti na to, že Muhammad, otevřeně vystupující proti uctívání starých idolů svými krajany, prožívá Boží zjevení a stává se Božím poslem, hlásajícímu Boží poselství, podobně jako bibličtí Adam, Noe, Abrahám, Mojžíš a Ježíš.
Islám byl nakonec přijat nejen v tomto regionu, ale i po celém světě. Muslimů je nyní již přes 1,5 miliardy, islám se stal, po křesťanství, druhým nejrozšířenějším náboženstvím na světě. Muhammad je u muslimů držen ve velké vážnosti, ale uctíván je pouze jediný Bůh, Alláh.
Ka'ba se stala nejposvátnějším místem muslimů. Kamenné idoly, nacházející se uvnitř chrámu, byly vyhozeny jako nepotřebné, nicméně Black stone (Černý kámen) zde zůstal. Nachází se nyní na rohu chrámu, je zasazen ve zdi, do nároží vlevo od jediného vchodu do chrámu, asi jeden a půl metru nad zemí, ohraničen je stříbrným rámečkem. Celý chrám je potažen černou látkou, ve které jsou zlatem vyšité verše z Koránu.
Černý kámen je obestřen mnoha tajemstvími, tím největším je ale stále to, že se přesně ani neví, co to je za kámen. Všeobecně se soudí, že se jedná o meteorit, ale vzhledem k jeho posvátnosti nějaké bližší zkoumání samozřejmě nepříchází v úvahu, a tak tajemství zůstane tajemstvím i nadále... A to je na tom to nejkrásnější...
Prohlížel jsem si obrázky na internetu a z některých je jasně patrné, že opravdu nejde o jeden veliký kámen, ale o menší tmavé kousky, které jsou zality v nějaké načervenalé hmotě. Povrch kamene je ohlazen prsty a dlaněmi milionů poutníků, což jeho určení také dosti znesnadňuje. A proč také po tom pátrat, myslím, že lidstvo má k řešení mnohem důležitější věci...
Muslimové pouť nevykonávají pro víru v tento kámen, třeba pro víru v jeho nadpřirozené vlastnosti, ale pro víru v Boha. Líbají Černý kámen, pokud k tomu mají příležitost, nebo ho zdraví na dálku, ale pouze z úcty, nebo pro vyjádření lásky, kterou mají k proroku Muhammadovi, který ho do základů chrámu vlastnoručně při jeho obnově položil.
Součástí pouti sice je nutnost chrám sedmkrát obejít proti směru hodinových ručiček, přičemž snahou poutníků je se co nejvíce přiblížit k posvátnému Černému kameni, dotknout se ho, nebo ho i políbit, ale rozhodně to není hlavní cíl pouti.
V době pouti to je stejně snaha velice těžká, a proto kámen, na znamení úcty při vzpomínce na Muhammada, stačí jen z dálky pozdravit zvednutím pravé ruky. Hádždží (arabsky "poutník") je každý, kdo absolvoval povinnou pouť do Mekky v poutním měsíci, kdo ji vykoná mimo tuto dobu, bývá nazýván mutámir.
Informace o "Černém kameni" na "západ" poprvé pronikly v 19. a začátkem 20. století, a to prostřednictvím evropských cestovatelů, kteří se sem dostali v přestrojení za poutníky. Švýcarský "dobrodruh" Johann Ludwig Burckhardt navštívil Mekku r. 1814, podrobný popis zážitků přinesla jeho kniha z r. 1829, Cesty po Arábii.
Tento cestovatel cca dva roky před tím, v srpnu r. 1812 znovu objevil i dávno zapomenutý jordánský skalní komplex Petra (zatím nefunkční odkaz), obsahující mohutné stavby a hrobky kočovných Nabatejců, vytesaných přímo do pestrobarevných pískovcových skal, on také byl první Evropan, který navštívil proslulý egyptský chrám v Abu Simbelu... Obě místa jsem poctil návštěvou osobně také a mohu potvrdit, že je na co se koukat, i na co vzpomínat...
Představte si např. situaci, kdy náš autobus někdy kolem půlnoci přijel na zcela prázdné parkoviště kousek od chrámu Abu Simbel, přičemž na parkovišti byla spousta stolků pouličních prodavačů suvenýrů, na nich bylo vystaveno ohromné množství typických egyptských suvenýrů, jako jsou kamenné sošky faraonů, vázičky z alabastru atd., no zkrátka zboží za desetitisíce, možná statisíce, našich korun.
Na tom ale není celkem nic zvláštního, tak tomu je všude na podobných turistických lokalitách, namítnete, jenomže zde se přece jenom situace "maličko" lišila, tady totiž nebyl ani jeden prodavač... Přísahám, ani jeden, pokud ovšem nebyli poschovávaní někde za stromama. Lidičky, skutečně, prodavači přišli až za svítání, někdy v šest...
Ani jsem ve stanu nemohl dlouho usnout z toho, jak jsem si živě představoval podobnou situaci u nás v Čechách... A podobně se asi cítili i ostatní, protože jsem si všimnul, že každý ty stolky zdaleka obcházel, aby se nedostal do podezření, že jde krást... Jóó, poznávat cízí kraje, to má něco do sebe.
Vrátím se ale opět k poutníkům do Mekky. Vzpomínám, jak jsem je pozoroval před pár lety na tureckém hraničním přechodu Kilis. Byl velmi malý provoz, můj zrak proto těch pár kamionů, či autobusů s věřícími z Iránu, jedoucími vykonat svatou pouť do Mekky, upoutal.
Proč to píši? Přes Irák jet nesměli, a tak jej museli objet přes Turecko, Sýrii a Jordánsko, aby se do Saudské Arábie dostali. Ono je totiž na světě dost stále ještě nedořešených věcí, spojených s pojmy láska, tolerance apod. Oproti překvapující situaci v Abu Simbelu tedy zase trošku jiná zkušenost.
Setkal jsem se s poutníky pak ještě jednou. Po přespání v jordánské Akabě jsme se ráno nalodili na trajekt, plující do přístavu Nuweiba na Sinaji. A právě tuto linku využívají muslimové, plavící se z Mekky.
Čekala nás čtyřhodinová plavba: vlevo pobřeží Jordánska, které bylo záhy vystřídáno pustým pobřežím Saudské Arábie, vpravo byl po celou dobu plavby vidět Sinajský poloostrov... I přes nezáživnost obou pustých pobřeží to byla plavba svým způsobem zajímavá, právě kvůli přítomnosti těch poutníků.
Zaujala mne např. sotva jdoucí starší žena, z obou stran podpíraná nějakým mužem - šla velmi pomaloučku, ale šla, šla, aby vykonala tuto svatou "povinnost" ve jménu svého Boha... Ženy do Mekky mohou také, ale pouze v doprovodu muže. Kdo nevyznává islám, tomu je vstup na posvátná místa zapovězen.
A nepřímo vlastně ještě jedna vzpomínka z mých putování po Evropě a okolí: cestou z egyptského města Luxor do Údolí králů je podél silnice, pod horským hřbetem, několik vesniček, kde domky mají pestře pomalované fasády různými ornamenty a obrázky, např. auta, lodě, letadla, zvířata, postavy lidí, a pod.
Proč zmiňuji zase tohle? Protože ty obrázky prý představují výjevy, které majitel prožil při svém putování do Mekky... Posuďte sami na fotce dole, jak jsou šikovní. A jen tak mimochodem, ten fešák na kole vpředu, to jsem já.
Podobných, pro muslimy také posvátných míst, je po světě vícero, patří mezi ně např. také Skalní dóm v Jeruzalémě (zatím nefunkční odkaz) v Izraeli (muslimové věří, že skála uprostřed Dómu je ta, ze které se vznesl Muhammad, když stoupal na Noční cestu do nebe roku 621 n.l., doprovázený archandělem Gabrielem)...
Patří k nim i městečko Muláj Idris v Maroku, které se nachází jen pár kilometrů od ruin římského města Volubilis. To je nejvýznamnější poutní místo z celého Maroka. Jeruzalém i Muláj Idris jsem navštívil také, každé z těch míst mělo své kouzlo, ale samozřejmě, že Jeruzalém toho může nabídnout mnohem více.
Externí odkazy:
Zdroj textu (+ navíc obrázky): www.crystalinks.com
Zdroj textu: www.cs.wikipedia.org >>> výraz "Skalní dóm"
Zdroj textu: www.leccos.com - podrobné informace viz heslo "Kaaba"
Spousta obrázků: Velká mešita, Ka'ba
Zde najdete (česky) některé méně známé informace o Černém kameni
Také zde najdete (česky) podrobnější informace o chrámu Ka'ba a o islámu
Více info (angl.) a obrázky: Mekka, Velká mešita, Ka'ba
