Sponzor GEOstezky: Najde se sponzor? Patron GEOstezky: Najde se patron?
GEOstezka = kámen, kamení, minerály, zajímavosti a zvláštnosti, stavby, výrobky, ezoterika, tajuplná a mystická místa, magické kameny, záhady apod.
Základní informace o GEOstezce ♥ Fotografická soutěž
> Home page > Magično >
Kámen posledního pomazání
Chrám Božího hrobu, Jerusalém, Israel
Hned za vchodem do chrámu se na zemi nalézá Kámen posledního pomazání, což je deska z růžového mramoru, která je zeshora spoře osvětlována osmi lampami (každé křesťanské církvi patří jedna) a v každém rohu Kamene stojí veliký svícen. Podle tradice se jedná o místo, na kterém bylo položené tělo Ježíše Krista, sejmutého ze kříže a kde bylo pomazáno, jak je to u Židů obvyklé.
Jedná se o XIII. zastavení, t.j. předposlední zastavení tzv. Křížové cesty. Zde podle pověsti tehdy nad zemřelým Ježíšem plakala jeho matka, dnes se kamene dotýkají a líbají ho stovky a tisíce současných věřících, nebo na něj pokládají různé předměty, např. šátky, které si potom odnášejí do svých domovů...
Horní výjev je namalován na zdi v blízkosti Kamene pomazání, jde jen o část obrazu. Ten obrázek možná lépe ukáže, co si pod pojmem pomazání vůbec představit. Olej k pomazání, zvaný křižmo, je odvozeno z řeckého slova Christos, které znamená to samé, jako aramejské slovo Mesiáš, tj. Pomazaný (doslova Pomazaný olejem) a které dalo i druhé jméno Ježíši.
Zdroj dvou fotek, zobrazujících interiér chrámu Božího hrobu: hanele-zrzele.blogspot.cz
Chrám Božího hrobu v Jerusalémě patří k místům, které návštěvníci málokdy ze své prohlídky tohoto historického města vynechají. Velkolepý chrám, vystavěný v kombinaci stylů staveb křižáckých, normanských i arabských, tvořící značně harmonický architektonický celek, jehož krásy vyniknou při pohledu z dálky...
... přičemž fotografie, pořízené pak v příšeří jeho tmavých interiérů, jsou zase více prodchnuté směsí vjemů historicko-náboženských, atmosférou zbožného rozjímání a pokory...
Bývá také nazýván bazilika Svatého hrobu, případně, pro některé "východní" církve, také kostel Vzkříšení. Chrám v současné době totiž sdílí více církví a komunit, přičemž jde o hlavní poutní místo a cíl milionů poutníků z celého světa.
Autor fotografie: Berthold Werner Licence: 3.0 Unported
Místu, kde byl vystavěn, se říká Golgota, což v překladu z hebrejštiny znamená lebka. Proč? Možná proto, že zde, v bývalém kamenolomu, bylo popraviště, nebo za to může zvláštní tvar kopce, připomínající lebku, důvodem ale může být i legenda, že zde je uložena lebka biblického Adama. Jiným pojmenováním této lokality je hora Kalvárie.
Jak šla a pádila staletí, stal se samozřejmě chrám, vzhledem ke své výjimečnosti, nejen místem úcty a obdivu, ale zažil také časy nedobré, až zlé. Ale nepředbíhejme. Roku 325 n.l., při výkopových pracech které nařídila provádět sv. Helena, matka římského císaře Konstantina I. (tzv. Velikého), bylo obnaženo místo, kde byl Ježíš ukřižován i vlastní kříž.
Během stavby Konstantinovy basiliky, v letech 326 až 335, byly toto místo ukřižování, jakož i skála v Kristově hrobu, ponechány beze změn, ale potom byla nad skálou postavena rozhlehlá kopule, nazvaná Anastasis (Vzkříšení, Zmrtvýchvstání).
Původní chrám pak byl roku 614 poničen Peršany, pak se cca 15 let obnovoval, aby byl v roce 1009 opět pobořen egyptským chalifem El Hakem, kterého ten samý rok ale vyhlali křižáci a udělali z něj basiliku. To bylo v r. 1141. Po r. 1187, kdy dobyl Jeruzalém sultán Saladin, se správy nad bazilikou ujalo několik křesťanských církví dohromady.
Po r. 1517, kdy se vlády ujali Turkové, nastaly také krušné časy, při správě basiliky docházelo k častým sporům. Střídavé stavy rozkvětů a útlumů nakonec v r. 1808 dokonal ničivý požár dílo zkázy... Basilika sice byla opět obnovena, ale s podstatnými stavebními úpravami.
V chrámu je ještě jeden posvátný kámen, a tím je výchoz skály, na kterém podle tradice spočívalo Ježíšovo tělo, když bylo uloženo v hrobě. Samotný kámen ale není vidět, je pod mramorovou deskou ve svatyni, uprostřed rotundy Anastasis. Jde o malý, pouze svíčkami osvětlovaný prostor, do kterého vede dveřní otvor tak nízký, že se každý musí hluboce sklonit... Jistě nejde o náhodu... Toto je poslední, XIV. zastavení tzv. Křížové cesty.
Jde o místo natolik posvátné, že jsem se rozhodl věnovat dost dlouhou dobu ze svého velice vzácného času v Jeruzalémě stráveného, na vystání značně dlouhé fronty, abych se tohoto kamene také mohl osobně dotknout a položit si na něj, alespoň na chviličku, malý křížek, který nyní zaujímá velice čestné místo v mém pokojíku...
Externí odkazy:
Zdroj: www.cs.wikipedia.org - téma "Chrám Božího hrobu"
Zdroj: www.iencyklopedie.cz - téma "Pomazání"
