Sponzor GEOstezky: Najde se sponzor? Patron GEOstezky: Najde se patron?
GEOstezka = kámen, kamení, minerály, zajímavosti a zvláštnosti, stavby, výrobky, ezoterika, tajuplná a mystická místa, magické kameny, záhady apod.
Základní informace o GEOstezce ♥ Fotografická soutěž
> Home page > Výrobky z kamene větší >
Kamenné mince "rai" ("raay"), též "Feaq" (v japštině)
z ostrova Yap (ze souostroví Karolíny) v Pacifiku
Kamenná mince, to je velká chlouba ostrova Yap (=japsky), jinak také zvaný Wa'ab. Jde o ostrov ze souostroví Karolíny, což Vám zřejmě řekne tolik, co mně.
Kdo ale čtete cestopisy a znáte výraz "Mikronésie", tak jste "doma".
Foto "mince" v džungli: Marshman - Licens: Attribution-ShareAlike 3.0 Unported
Mikronésie... Ostrovy, atoly, moře, písečné pláže, magrovy, palmy... Jo, chlapi, jsou tam i hezký holky, chodící v tom vedru jen v sukýnkách z palmového listí a "nahoře bez" ☺. Viděl jsem to v knížce... Jééé, tam bych se chtěl podívat... To já chodil na Sicílii ve 30°C "nahoře kulicha" ☺.
Těmto mincím se říká "raay", nebo "rai", průměr mají od pár centimetrů až po skoro čtyři metry, s hmotností i několika tun. Otvor uprostřed slouží k protáhnutí bambusové tyče, nebo nějakého kůlu, pomocí kterého je lze přemisťovat. Některé však jen teoreticky...
Pro objektivnost je tudíž nutné uvést, že tak "blbý" nápad zdejší domorodce napadá málokdy, zastávají názor "jednou a dost". Kde "minci" jednou položí, tam většinou také zůstane navěky.
"Mince", opřená o palmu, sice ještě nedává přesnou informaci o její skutečné velikosti, ale pokud za ní je chaloupka, tak to už je jiná! Není to banka?
Menší "mince" mají hodnotu menší, protože představují menší podíl lidské práce, potřebné na jejich výrobu (a také je lze snadněji ukrást, jsou tudíž "rizikovější investicí" ☺). Tato platidla se používala např. při převodu pozemků, nebo k placení věna, výkupného, možná i alimentů ☺, jako zástava apod.
Materiálem mincí je "kámen" aragonit, který se ale na ostrově Yap nevyskytuje, takže se musel, doslova "s nasazením života", přivážet ze vzdálených ostrovů Palau (500 km), nebo Guam (600 km), na vorech, nebo podobných primitivních plavidlech. Za právo tam těžit se jejím obyvatelům na oplátku platilo třeba kokosovými ořechy. Cennější byly mince guamské, protože byly dál
Jejich hodnota však nezávisela jen velikosti, ale také na kvalitě jejich opracování, ale dokonce i od všeho, co doprovázelo jejich výrobu, či transport. V některých případech byla jejich hodnota dokonce až jen "symbolická": třeba jako „platné“ se uznávaly i ty, kdy se při přepravě převrhnul člun a "mince" skončily hluboko v moři a ne za příbytkem majitele.
Tradice existence těchto "peněz" je stará přes 500 let, na jejím počátku stál mýtický hrdina Anagumang. Od třicátých let 20. století, kdy se přestaly rai vyrábět, napočítali Japonci na ostrovech přes 13 200 rai. Mnohé z nich však bohužel vzaly "za své" během 2. světové války.
Obtížná dosažitelnost, také problematická doprava, jakož i ty různé "vícenáklady", spolehlivě zaručovaly jak hodnotu měny, tak bránily také inflaci. Zaručovalo to, že zásoba "peněz" se nebude nekontrolovaně zvyšovat.
Na konci 19. století, po roce 1871, kdy primitivní nástroje domorodců nahradily železné nástroje, přivezené ze "západu", mohli začít vyrábět více rai a do "oběhu" se dostalo více "mincí"... Primitivní plavidla zase nahradily velké lodě, což dále usnadnilo převoz "peněz". Ostrovy byly záhy posety spoustou kamenných peněz, nastal ekonomický rozvoj... Nemohlo to ale roztočit již zmíněnou inflaci?
Nemohlo. "Yapští" na to šli "od lesa" a proti znehodnocení svých úspor "bojovali" rozlišováním peněz na "staré" a "nové". Ty "nové" byly méně "pracné", měly tedy při stejné velikosti hodnotu nižší, než ty, co se někde "na dvorku" povalovaly desítky let, prozíravě označených značkami majitelů. Inflace tedy sice nakonec byla, ale jen v souvislosti s "penězi" novými.
To je zhruba podobné, jako když u nás po "Sametové revoluci", vznikly dvě kategorie důchodců: tzv. starodůchodci a mladodůchodci. Zatímco ti první v současné době dostanou ročně přidáno několik desítek korun, ti druzí několik stovek Kč, takže celorepublikový průměr pak je třeba 300 Kč ročně a to už tak "trapně" nevypadá a dá se to, s velkou slávou, i napsat do novin.
Třeba vloni, když maminka dostala přidáno k důchodu ročně cca 40 kč, vyhrkly jí z očí slzy. Asi dojetím... I což, každá kačka dobrá, však to hned šla do obchodního domu prošustrovat. Koupila si za to bochník chleba, já dodal 40 Kč na máslo a doma jsme to spolu pořádně roztočili... Jo, to jsem ale nějak odbočil.
Tyto značky navíc měly jiný, dost důležitý úkol. Několikatunovou "minci" nebylo nutné nikam pracně přemisťovat, stačilo původní značku odstranit a nahradit ji značkou nového majitele. Fikané, co?
Nyní sice kamenné mince představují zejména výrazný "japský" kulturní symbol, ale stále se používají třeba coby ekvivalent oficiální měny při ručení za bankovní půjčku, apod., jinak se platí americkými dolary. Oficiální kurz, uváděný pro rok 1976, byl 25 amerických dolarů za jednu stopu průměru mince, načež tím, že se další kamenné mince již nedovážejí, je jasné, že jejich hodnota stále stoupá.
Ten kulturní symbol dosvědčuje i fakt, že jsou obsaženy jak na státní vlajce, tak na státní pečeti, jak o tom píše web Návštěvnického centra Mikronéssie: Visit-micronesia.fm Ty symboly zobrazuje např. Wikipedie. Mňo, já sám bych na té vlajce sice minci nepoznal, ale budiž.
Takhle vypadal transport mincí na voru v r. 1883. Foto: public domain.
A pro "slepejše" mého typu ještě detail:
"Ostrovy krásy, lásky a lidojedů"
Úvodní obrázek a následující citace jsou z knihy známého cestovatele Miloslava Stingla "Ostrovy krásy, lásky a lidojedů", díl druhý, kterou v roce 2012 vydalo Nakladatelství JOTA - uveřejněno s laskavým svolením nakladatelství:
Na mikronéském Yapu platili domorodci čtyřmetrovými mincemi
Někdy se Mikronésii přezdívá také Souostroví kamenných peněž. Abyste tady dostali mince z místa na místo, potřebujete dlouhou bambusovou hůl a hlavně dostatek síly. Velké peníze? Jak velké? Některé balabatské mince měří v průměru až čtyři metry! A že jsem na souostroví plném kamenných památníků, plném kamenných menhirů, kamenných obřadních platforem, posvátných kamenných bloků, kamenných kvádrů, prostě plném „megalitů“, tak i velké peníze Yapanů jsou přirozeně — z kamene.
Co jsou to balabatské mince? Z hlavního města ostrova Colonia se dá jít pěšky do blízké vesnice Balabat impozantní "ulicí", lemovanou obřími kamennými "mincemi"... Pokračuji v citaci cestovatele pana Stingla dále:
Obrovské kamenné mince proslavily tento izolovaný kousek země do té míry, že vlastně už od doby prvních cestovatelů, kteří sem pronikli, se Yapu říká „Souostroví kamenných peněz“. A proto i já chci přirozeně dobře poznat ty vyhlášené yapské megalitické peníze. Setkával jsem se s nimi, pravda, už od prvních dní na souostroví. Nejvíce jsem jich ale spatřil právě tady — v Balabatu, v zemi Rull. Viděl jsem je však i na mnoha jiných místech Yapského archipelagu. Na Mapu i na Rumungu. I tam — v historickém Gatsaparu. A také v zemi Okau i v zemi Fanif.
Kamenné mince jsou skutečně rozsety po celém souostroví. Už proto, že peníze, jak učí každá národohospodářská příručka, „obíhají“. Oběh desetitunových mincí je ovšem velice ztížen jejich nadměrnou vahou. A tak nenahlédnu Yapanům do peněženky — i kdyby nějaké užívali — ale půjdu se podívat na velké peníze malého mikronéského národa do některé z jeho nesčetných bank…
Banky podél cesty
Tito nejprostší z obyvatel Mikronésie, které jsem zatím poznal, tedy nevynalezli jen peníze, ale i banky a tezauraci kapitálu? Tezauraci kapitálu v určitém smyslu jistě. A s těmi bankami je to tak. Každá yapská obec uloží (a zároveň vyloží) všechen svůj společný majetek, všechny své kamenné peníze do této, jak se jí anglicky říká, „Stone Money Bank“, která je vždy umístěna v sousedství taneční plošiny, jež zásadně tvoří centrum každé vesnice. Bank je na Yapu skoro tolik jako na Wallstreetu. Navštívil jsem jich osobně celou řadu.
Víte Vy vůbec, co to je ta tezaurace? Přeložte si to zhruba jako uložení, uskladnění a na významu slova se skoro nic nezmění. Pan Stingl pokračuje dále:
Teď však chci vzpomínat na tu, která leží v Balabatu, v zemi Rull. Za pouhé půl hodiny jsem balabatskou banku nalezl, i bez průvodce. A tak se konečně mohu obdivovat tomu nad zlato uctívanému bohatství Yapu. Jednotlivé mince jsou tu pečlivě vyrovnány podél cesty. Na první pohled připomínají rullské kamenné mince mlýnské kameny; proto jim také někdy němečtí držitelé Yapu říkali Mühlsteingeld. Uprostřed „mlýnského kamene“ je vyřezán někdy dost velký otvor, jímž se protahovaly bambusové hole, na nichž byly peníze přenášeny. Peníz má v zásadě kruhový tvar. Důležitější než přesný kruh je však pro Yapany profil mince. Správný, hodnotný peníz se musí k okraji zužovat.
Konec citace.
Citace (zelený text) povoleny Nakladatelstvím JOTA: www.jota.cz
Zdroje:
Wikipedie
+
Bonalingua.cz
+
wiki.rvp.cz
> Home page > Výrobky z kamene větší >
