Sponzor GEOstezky: Najde se sponzor? Patron GEOstezky: Najde se patron?
GEOstezka = kámen, kamení, minerály, zajímavosti a zvláštnosti, stavby, výrobky, ezoterika, tajuplná a mystická místa, magické kameny, záhady apod.
Základní informace o GEOstezce ♥ Fotografická soutěž
> Home page > Geologie >
Hornictví, těžba rud, nerud a různých surovin
Počátky těžby v bývalé ČSSR
Popisována bude zejména situace na území bývalého Československa, přičemž je nutno konstatovat, že historie dolování rud, nerud, různých surovin a všelijakých "kamenů" u nás sahá již do dávné minulosti, ale je potřeba tyto suroviny a způsob jejich těžby vždy více specifikovat, protože se vše zdaleka neudálo u všech komodit najednou.
Začátek "těžby" rud, surovin a všelijakých "kamenů" teoreticky sahá do období, zvaného starší doba kamenná, a tedy do let cca 45 000 až 14 000 let př. Kr., z kteréžto doby se moc záznamů v kronikách nedochovalo ☺. Každý ůdaj je nutné brát s patřičnou rezervou, důvěřujíce pouze tomu, jaké důkazy lidstvu přinese archeologie.
Obecně, již 5 000 let př.n.l. se tavila ve velkém měď v Mezopotámii, o čemž svědčí nalezené ozdoby, kolem r. 3 000 př.n.l. se k mědi začal přidávat cín, čímž vzniknul mnohem tvrdší kov bronz a konečně okolo r. 500 př.n.l. se začalo rozšiřovat železo, které je zase tvrdší, než bronz a navíc je více dostupnější, než měď.
U nás archeologové vykoumali, že již někdy v rozmezí let 14 000 až 4 500 let př. Kr., což byla střední doba kamenná, se začal těžit vápenec a mramor v lomu Bílý Kámen u Sázavy nad Sázavou. Nejen prý pro výrobu ozdobných předmětů, ale hlavně pro výrobu vápna, coby nejstaršího dezinfekčního prostředku, pravděpodobně využívaný pro posyp organických zbytků, kvůli zamezení šíření mikrobů a tím i nemocí. Lom byl v provozu déle než 3 000 let.
Jiný pramen uvádí, že se tam těžily krystalické břidlice... To právě ukazuje, že věřit lze jen sami sobě, a to ještě jen někdy. Jasné a směrodatné, natož zcela pravdivé, není nikdy nic. Kdo tam bydlí poblíž a "rozsekne" to?
V rozmezí let 4 500 až 1 800 let př. Kr. (mladší doba kamenná) došlo k rozšíření těžby nerostných surovin - na východním a jihovýchodním Slovensku se těžil na Tokajském vrchu, u Selešců, Čejkova a Trebišova obsidián, neboli sopečné sklo.
V okolí Španie Doliny a Smolníku se začaly těžit měděné rudy (neklamný znak blížící se doby bronzové) a v jižních Čechách se začal těžit grafit, který se stal základem pojmu tuhová keramika (příměs grafitu v keramice zvyšovala jeho pevnost, snižovala tříštivost a pórovitost výrobků).
Samotná měď ale nemohla uspokojit potřebu lidí, protože na výrobu nejvíce potřebného zboží, t.j. zbraní, byla příliš měkká, takže vývoj šel dál, dokud nebylo objeveno, že potřebné vlastnosti má slitina mědi a cínu, nazvaná bronz.
Doba bronzová (1 800 až 700 let př. Kr.) přinesla rozvoj těžby mědi na Slovensku. V Krušných horách a ve Slavkovském lese se začal rýžovat a později i hornicky dobývat cín, v jižních a východních Čechách a v okolí Kremnice na Slovensku se rýžovalo zlato, na Litoměřicku začala u Třebenic těžba českých granátů a nedalo na sebe dlouho čekat dobývání železné rudy (na celém našem území, protože bronz byl sice lepší, ale dražší a hůře zpracovatelný).
Přechodem k době železné se stala doba haštálská, neboli laténská (1000 až 500 let př.n.l.). O rozvoj těžby zejména železných rud se u nás zejména zasloužili Keltové, kteří záhy zvládli i zpracování železa hutněním železné rudy. Získávali poddajné železo, které se dále snáze zpracovávalo a měnilo ve spoustu užitečných věcí.
Ostatně, uměli už asi i zpracovávat dokonce sklo a vůbec, stali se pro naši zem pravým požehnáním, však také po jednom jejich kmeni, podle Bójů, vzniklo mezinárodní označení Čech, všem známý výraz Bohemia (z latinského Boichemia).
Doba železná (700 až 400 let př. Kr.) – běžné je povrchové i hlubinné dobývání rud drahých i obecných kovů, a to zejména po příchodu Keltů. Železné rudy byly dobývány zejména u Dušníků a Nučic, ale i na dalších malých ložiscích po celém území.
Nastává významný rozvoj rýžování zlata v jižních Čechách, v okolí Jílového, v Jeseníkách, v okolí Kremnice a Banské Štiavnice. Stříbrné rudy se začaly dobývat v okolí Příbrami a na žíle Špitaler u Banské Štiavnice.
Následujících cca 300 let došlo ke zvyšování produkce zlata i železa, Keltové v té době začali z vytěženého jihočeského a jílovského zlata odlévat první mince, vyráběné na našem území, zvané duhovky, o čemž svědčí např. i nález hliněné destičky na jejich výrobu v Němčicích nad Hanou, občas i objev příslušných razidel.
Na těchto (nejen) zlatých mincích, vzhledu malého knoflíku o hmotnosti cca 7 g, nejsou ani žádné nápisy, ani číslovky, pouze je zdobí jednoduché obrázky, jako jsou např. slunce, hvězda, had... Představovaly ty jednotlivé symboly jejich nominální hodnotu, nebo šlo jen o ozdobný prvek? Občas se tam objevilo rovněž jméno vládce...
Znáte roztomilou pověst, jak duhovky vznikly? Po dlouhá staletí se mezi lidem tradovalo, že zdrojem duhovek je, jak jinak, duha, která se po dešti objevuje na obloze, načež po jejím mokrém povrchu na zem sklouzávají kousky zlata, a to právě v podobě duhovek... Je nabíledni, že nejvíce se jich dá samozřejmě vždy nalézt na jejím konci, kde se dotýká země.
Někdy se na tom konci duhy dá také najít nějaký jiný poklad, to ví spousta dětí... Ono to je celkem logické, když prší, je ze všeho smyt prach a to se hnedle na poli zablýske i nějaká ta zlatá duhovka, ale někdy také hezký kamínek, však je známo, kdy je nejlepší chodit po poli a hledat acháty, jaspisy, vltavíny a pod. poklady Země...
Zpočátku ale duhovky za peníze vůbec nebyly považovány, braly se spíše jen jako talismany, nebo ozdoby a také spojitost s Kelty nebyla až do začátku 19. století známá. Dnešní numizmatici jim říkají, po vzoru podobných mincí makedonských, statéry.
Z lupenitého uhlí, zvaného „švartna“, těženého na výchozech kounovské sloje v okolí Slaného, zase Keltové vyráběli náramky, prsteny, knoflíky apod. předměty, zvané „černá bižuterie“. Vida, jedna z mála dochovaných zmínek o využití uhlí. A vůbec, ti Keltové ale museli žít docela v pohodě, když místo zbraní vyráběli ve své době mince a ozdoby...
Pojďme ale opět zpátky k historii těžby rud. Těžba železných rud se cca v období kolem roku 0 rozvíjela na Příbramsku, v Železných horách, na Českomoravské vrchovině, ve Žďárských horách, na středním a východním Slovensku, v Jeseníkách... Nic konkrétního ale známo není.
Existuje hornický výraz dukla, tak se prý nazývala "nezabezpečená", a tedy ne moc hluboká, kutací šachta. Z takovéto mělké duklice tehdy bylo skoro nutností čerpání nahromaděných důlních vod, prováděné ručními rumpály a velkými vědry.
Rozlišovalo se tedy dobývání štolové - narubané uhlí bylo ze štol na povrch vyváženo kolečky, při dobývání duklicemi bylo uhlí dopravováno kolečky, v nůších, či putnách a koších k vykutané jámě (dukle) a odsud rumpály vytahováno nahoru.
Ani pro dobu od 100 let př. Kr. až do 600 po Kr. nemáme pro hornickou činnost na našem území žádné konkrétní důkazy. Prvních cca 400 let našeho letopočtu jsme byli pod vlivem Římanů, což je dost podivné, pod jejich vlivem se u nás mohlo docela dařit, za tu dobu se dalo vybudovat ledacos...
Možná nebude od věci, když nyní připomenu, že ve světě v tu dobu nastává soumrak starověkého Egypta, označovaný jako Řecko-římská doba, která začala r. 332 př.n.l., kdy zde převzal moc Alexandr Veliký, a skončila rozpadem Římské říše v roce 395 n.l. Nastalo období byzantské, pak arabské, pyramidy začaly pomaloučku chátrat...
Lví podíl na "informačním vákuu" té doby asi měly nájezdy Germánů, což nějakému rozvoji určitě nijak neprospělo, do toho všeho se nakonec rozpadla Římská říše a nastalo stěhování národů, výsledkem kterého, mimo jiné události, byl příchod Slovanů na naše území.
Ani po příchodu Slovanů sem, což je datováno cca do 6. až 7. století, prý ale nejsou historická fakta a doklady o nic sdílnější, a tak tomu je až do 10. století. Pro sledování těžební minulosti pro toto období jsme odkázáni jen na nepřímé důkazy, na základě nalezených výrobků z kovů, případně do jisté míry i na pověsti a báje. Těžba a zpracování nerostných surovin, jakož i jejich technický rozvoj, ale zcela určitě probíhaly dál...
Historicky ověřené údaje jsou jen kusé, v 8. století prý byla založena u zlatonosné řeky Otavy rýžovnická osada, pozdější město Písek, v 9. století prý bylo obnoveno dobývání zlata u Jílového (což by znamenalo, že tam muselo za Slovanů dojít k přerušení jeho těžby tak úspěšně "rozjeté" za Keltů), zahájeno bylo dobývání železných rud u Hořovic a v okolí bývalé Německé Rudy na Moravě, kde se těžily zlaté, stříbrné a železné rudy...
Z uvedeného vyplývá, že konkrétní záznamy o hornictví jsou věrohodné od cca roku 1000, což je rozumné i z hlediska toho, že se to celkem dobře pamatuje... ☺ Vypisovat zde celou historii nemá smysl, vážnější zájemce si jistě detailní informace dovede nalézt, zde uvedu jen ty nejdůležitější mezníky, abych si to i já sám lépe zapamatoval.
Co je hornictví? Asi se k němu nedá počítat počáteční sbírání uhlí někde za jeskyní... Je také asi třeba odlišovat pojmy těžba v lomech a nesrovnatelně dražší těžba v dolech, která je mnohem náročnější na technické vybavení i znalosti a vědomosti lidí.
Již sám pojem středověké hornictví nastiňuje, že půjde o hornictví odpovídající tehdejším technickým možnostem a znalostem. Ve středověku byly vrcholem techniky mlátek a kladivo, v podobě, jak je dodnes zobrazuje hornický znak - ruční práce s nimi byla těžká a zdlouhavá a příliš vysokou produktivitu práce tedy nepřinášela.
Určité ulehčení přineslo až využívání ohně pro rozrušování ("rozpojování") hornin, zvané "sázení ohněm". Na čelbě, nebo kde bylo potřeba, se rozdělal oheň, skála se co nejvíce ohřála a potom prudce ochladila vodou, takže popraskala a lépe se pokračovalo v odtěžování horniny.
Z našich končin naštěstí časem vzešel skvělý "vynález", použít tehdy známou trhavinu, zvanou černý trhací prach, místo v křesadlech pušek, raději pro ulehčení práce v podzemí, při dobývání surovin. Ten reaizoval poprvé v dějinách hornictví tyrolský horník Kašpar Weindl dne 8.2.1627 na Horní Bobří štole (Biberstolle) v Banské Štiavnici.
Osobně jsem sfáral v tomto historickém městě cca 1 kilometr pod zemský povrch, úžasný zážitek, když v "kleci" postupně míjíte jedno to patro za druhým, až stanete skoro v centru Země... Nepamatuji si to přesně, ale strachy jsem možná měl sevřené kde co, nejvíce zcela určitě hrdlo ☺
Chůze spoře osvětlenou štolou přináší zvláštní pocit, takže, jdouce třeba kolem skladu "dynamitu", jsem se bál i zakašlat... ☺ Představa zavalení v takové hloubce nebyla lákavá, i když na zemském povrchu to za socialismu také nevypadalo nijak optimisticky, sehnat třeba jen ruličku obyčejného toaletního papíru byl výkon hodný Sherlocka Holmese...
Počátky průmyslové těžby uhlí
V 16. století uhelné hornictví stále ještě bylo v plenkách, jeho rozšíření bránily velké zásoby palivového dřeva, nedůvěra v domácnostech vůči uhlí, jakož stále ještě nevhodná topeniště pro jeho spalování. Vypuknutí třicetileté války (1618–1648) pak dobývání a využívání uhlí zastavilo úplně.
Také po jejím ukončení lidé nepospíchali ani s těžbou, ani s využíváním uhlí, protože v zemi byl velký hlad a bída, takže pozornost byla zaměřena hlavně na zemědělskou výrobu a těžba uhlí se soustředila jen na primitivní povrchové dobývání na výchozech slojí, což bylo méně nákladné, než nákup palivového dříví, i když i to přinášelo řadu obtíží.
Drobní těžaři, často donucení těžit pánem, na jehož pozemku se nacházela sloj, vůbec neznali zásady hornické práce a často o to ani neměli zájem - technická úroveň dobývání uhlí proto stagnovala. Také technické problémy, jako třeba pracný odkliz nadloží, časté potíže se spodní vodou, u uhlí výbušnost jeho prachu na vzduchu - to vše také rozvoj těžby brzdilo.
Větší detaily najdete na stránce Průmyslová těžba uhlí.
Počátky průmyslové těžby rud
Před povídáním o těžbě uhlí jsem psal, že konkrétnější informace o těžbě rud, nerud a a dalších surovin jsou až cca od r. 1000... Vidíte? To se pamatuje dobře, co? Kdepak, když mi nikdo neplaší myšlenky tlacháním o blbostech, tak ve mně vznikají tzv. "impulzy náhlé geniality" (čemuž asi odpovídá zkratka Ing. před některými jmény).
Znám totiž "inženýry", u kterých mi není jasné, jak se jimi mohli stát ☺, protože o nějaké stálé a trvalé inteligenci se u nich nedá hovořit, takže při "státnici" asi u nich zrovna došlo k erupci již zmíněných "impulzů náhlé geniality", jako to mívám já. Ale to jsem zase odbočil...
Horní právo
Od 12. století se staly určité užitkové nerosty "vyhrazené", "ius imperii", konkrétně zlato a stříbro a nesměly být bez souhlasu panovníka ani vyhledávány, ani dobývány.
R. 1249 král Václav I. a jeho syn, moravský markrabí Přemysl Otakar, vydali v Jihlavě Iura montium et montanorum, neboli tzv. Jihlavské horní právo. Jde o soubor právních pravidel, odvozených z práv městských, podle kterého měl panovník výhradní právo na všechny nerostné suroviny.
Nerostné suroviny mohl dolovat každý, kdo si toto právo od panovníka "vypůjčil" - musel ale doložit rentabilitu dolování, aby nebyla ztrátová a za toto "zapůjčení", jak jinak, "něco málo" do královské pokladny zaplatit... Nazývalo se to urburní dávky, neboli urbury, jednalo se cca o 15 až 20 procent výtěžku z dolování.
Těžba a zpracování nerostných surovin nabývaly na obrátkách, hornictví a činnostem kolem něho spjatých se věnovalo stále více a více lidí, tím, jak v Kutné Hoře rostly příjmy z těžby stříbrných rud do královské pokladnice, tak rostly i různé nejasnosti a spory, takže určení nějakých jednotných pravidel, podle kterých by se všichni a všechno řídilo a organizovalo, se stalo nutností.
Báňští úředníci, coby dohližitelé nad vývojem celého hornictví a zároveń zajišťující jeho řízení, majitelé dolů, havíři - bylo nutné stanovit vztahy, práva a povinnosti mezi nimi, pravidla provozu dolů, svým způsobem bylo potřeba řešit také bezpečnost práce.
Nebývalý rozvoj hornictví pak přinesl potřebu vydat i první horní zákon, kterážto "čest" připadla cca r. 1300 v Kutné Hoře na krále Václava II. a Ius regale montanorum, neboli Právo královské horníkuov, psané samozřejmě latinsky, bylo na světě. Bylo natolik vyspělé, že posloužilo jako vzor v mnoha zemích evropských, ale i v zámoří.
Seznam dvou dosud vyhrazených nerostů rozšířil roku 1356 Karel IV. v tzv. Zlaté bule rovněž o železo, měď, cín, olovo a jiné kovy.
Všechno to, co se odehrávalo v oblasti hornictví a metalurgie, mělo obrovský vliv na rozvoj mnoha oborů, jako byly fyzika, chemie, metalurgie, mílovými kroky se rozvíjela mechanika a výroba strojů, ale obohaceny byly také přírodní vědy, jako jsou mineralogie a geologie.
Kapitola sama o sobě byly tzv. prubířské dílny, jakési chemické laboratoře, které se staly základem středověké alchymie.
R. 1534 a 1575 spatřily světlo světa Smlouva o hory a kovy, kterou měl "na svědomí" král Ferdinand I. - důvodem byla zejména nutnost řešit určité spory mezi panovníkem, horními městy a vrchností.
R. 1548 následovalo Jáchymovské horní právo, pak r. 1854 vyšel Rakouský horní zákon Z 146. Z těch novějších pak zákony Z 44/1988 (439/1992) Sb., v platném znění, O ochraně a využití nerostného bohatství a zákon Z 61/1998 1988? (440/1992) O hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě.
Zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů, nahradil Zákon č. 184/2011 Sb. (ze dne 9.6.2011), novelou, která od 1. 1. 2012, resp. 1. 1. 2014 (§ 25f odst. 2), významně zasahuje do několika oblasti báňského podnikání.
Připomeňme si, že rudy se po vytěžení v lomech či dolech musí rozemlít na menší kousky a jsou pak tříděny různými separačními procesy podle velikosti. Následuje jejich čištění, neboli rafinace, načež se navezou do tavících pecí, přidají se některé přísady a obsah pece se roztaví.
Je jasné, že pro tohle vše musely nejdříve nastat vhodné podmínky, takže opravdový rozvoj tohoto odvětví nastartovala až průmyslová revoluce. Kolébkou jí bylo v 16. století hornické město Jáchymov.
Od 18. století, spolu s rozvojem dolování uhlí, tedy byla postupně objevena a dobývána i např. ložiska stříbrných rud v Jihlavě, Kutné Hoře, v Jáchymově, Příbrami... Jáchymov v této době získal další prvenství: byla objevena přirozená radioaktivita (r. 1896, francouzský fyzik Antoine Henri Becquerel), načež minerál smolinec rázem získal na oblibě.
Smolinec, zvaný též smolka, či smolný kámen (německy Pechstein), se nazýval od toho, že když se na něj při těžbě narazilo, bylo to považováno za smůlu, protože byl pokládán za tzv. jalovinu. Někdy je též nazýván uranin, či uraninit, případně i různě jinak nasturan, bröggerit, cleveit... (viz www.mineralienatlas.de)
Ze suroviny, považované do té doby za odpad, se rázem stala ta nejvíce vyhledávaná, kvůli které se za socialismu stal Jáchymov dokonce až neblaze proslulým. Političtí vězni by o tom mohli dost vyprávět...
Pamatuji si, že jako mladý jsem si do dolu v Jáchymově napsal, zda by mi poslali ukázku smolince, ale dostal
jsem pouze omluvný dopis, že surovina je předmětem státního zájmu a žádnou ukázku mi tedy
nemohou poslat. Jak jsem jim za ten odmítavý dopis nyní na stará tak akorát kolena za
to vděčný, být celý život ozařován, to by asi nepřineslo nic dobrého...
Více najdete na stránce (až ji udělám) Průmyslová těžba rud a rudních minerálů.
(Externí) zdroje: Zdař Bůh.cz + Historie českého hornictví (soubor v PDF)
