Sponzor GEOstezky: Najde se sponzor? Patron GEOstezky: Najde se patron?
GEOstezka = kámen, kamení, minerály, zajímavosti a zvláštnosti, stavby, výrobky, ezoterika, tajuplná a mystická místa, magické kameny, záhady apod.
Základní informace o GEOstezce ♥ Fotografická soutěž
> Home page > Geologie >
Průmyslová těžba uhlí
Úvodní
povídání o hornictví, těžbě rud, nerud
a dalších surovin.
Od pradávna lidem uhlí nosili hlavně čerti, těsně před Vánocemi, ale morálka a ctnost lidí postupem doby vzrostla natolik, že to přestalo stačit a hlavním zdrojem se stala až průmyslová těžba uhlí. Jak k tomu došlo?
Již v době kamenné, a tedy asi před 25 000 lety, prý uhlí, pro účely topení, využívali lovci mamutů. Jeho zdrojem byly výchozy slojí na vrchu Landeku v Ostravě – Petřkovicích. To se zatím jeví jako nejstarší důkaz o používání uhlí lidmi jako palivo.
Dlouho se jakákoliv písemná zmínka o uhlí neobjevila, minimálně až do objevení prvního psaného písma...
První zpráva o jeho těžbě v Čechách je datována do r. 1463, kdy bylo vydáno povolení nejvyššího purkrabího Zdeňka ze Šternberka k dobývání uhlí u Malých Přílep. Možná, že v tom sehrál roli i čerstvý vynález železných kamen a kouřovodů, protože jinak je spalování uhlí docela komplikovaná věc a nějaké křesání kamene o kámen k němu nestačí... Jak jen to ti lovci mamutů onehdá udělali? Šikulkové... Holt, zlaté české ručičky...
Pokud jde o Evropu, tak těžba uhlí ve větším měřítku, nad lokální význam, prý byla zahájena v Belgii (r. 1197), ve Velké Británii (1215) a Německu. Souběžně je zmiňován sběr tzv. mořského uhlí (seacoal) na pobřeží kolem Tynu, Nearu a Firt of Forth, vztahující se nejpozději ke konci 12. století. Šlo zřejmě o uhlí, které bylo naplaveno mořským přílivem, po předchozí erozi některého výchozu pobřežní uhelné sloje.
První zmínky o uhelném hornictví u nás existují od 16. století, jeho rozšíření ale bránily velké zásoby palivového dřeva, nedůvěra v domácnostech vůči uhlí, ale i nevhodná topeniště pro jeho spalování, situaci ještě zkomplikovalo vypuknutí třicetileté války (1618–1648).
Posun k lepšímu nastal až v 18. století, cca po roce 1710, kdy některé technické a hospodářské změny učinily (nejen) uhelné hornictví jednodušší. Tyto první stroje ale byly nedokonalé a poruchové a až r. 1722 postavil Izak Potter v Nové Bani první atmosférický parní stroj na evropském kontinentu.
O ložiscích uhlí na Slovensku se vyskytují jen ojedinělé zprávy, např. o využívání uhlí v průmyslu jsou zmínky až v 70. letech 17. století. S pozvolným přechodem dobývání uhlí do větších hloubek se šachtice i hlavní důlní chodby začaly zabezpečovat dřevěnou výztuží, změnily se i dobývací metody, začalo se používat tzv. chodbicování. Chodby v uhelných dolech dosahovaly v té době délky kolem 200 m a šířky 2,5 až 3 m.
Za Rakousko-Uherska, cca po r. 1750, se iniciativy rozvoje těžby uhlí chopil sám stát, protože bylo potřeba sehnat náhradu za ztenčující se zásoby dříví. Prospektorská činnost byla sice státem podporována, ale existoval jeden velký "nepřítel", feudální vlastníci půdy, kteří většinou neměli o vlastní těžbu uhlí žádný zájem a o cizí těžaře na svých pozemcích jakbysmet.
Horníci, to byli v 18. století většinou jen venkovští nádeníci, bez žádných speciálních znalostí a teprve cca koncem 18. století si feudální vlastníci dolů začali najímat kvalifikované havíře.
Jejich pracovní doba byla zpočátku velmi nepravidelná, protože tito "horníci" často měli ve vlastnictví své malé pozemky, které sami museli obhospodařovat. Tato situace trvala v Rakousko-Uhersku až do konce století devatenáctého. V průběhu 18. století nastal značný rozvoj uhelného hornictví také v západní Evropě, včetně Velké Británie.
Roku 1769 Skot James Watt získal první patent za opravdový "parní stroj", což (ale nejen to) významně podpořilo nástup průmyslové revoluce a také to významně ovlivnilo celý její další průběh. R. 1800 byl postaven první parní těžní stroj ve Velké Británii. Roku 1828 sestrojil G. Stephenson první parní lokomotivu, což se stalo základním kamenem vývoje osobní i nákladní dopravy...
V r. 1789 byl Leopoldem II. vydán dekret, podle kterého nesmí být nikomu bráněno těžit a užívat uhlí, stavební, ani jiný kámen, který se nalézá na jeho pozemcích a r. 1790 ještě další, podle kterého je přístup k těžbě uhlí povolen každému, a to nejen na vlastních pozemcích, ale i cizích.
Dekrety ale neplatily dlouho, odpor šlechty o rok později vyústil v jejich zrušení, ale roku 1793 opět vstoupily v platnost a šlechta měla po žížalkách, neboť průmyslová revoluce klepala na dveře a uhelné hornictví byl k těm dveřím klíč...
Již od počátku 19. století, zvaného trefně století páry, se začaly v celé střední Evropě projevovat tak výrazné ekonomické změny, že nastal rychlý přerod z domácí a manufakturní výroby na výrobu průmyslového charakteru. Na významu nabývaly velké uhelné těžební oblasti, "uhelné revíry", začaly se zakládat železářské hutě a na ně navazující závody těžkého strojírenství, rozvíjet se začala také chemická výroba a další odvětví hospodářství.
Hornictví se stalo základem průmyslové výroby.. Na tento základ ve 30. až 50. letech 19. století navázalo období budování železničních tratí, vzájemně spojujících uhelné revíry s hlavními odbytišti uhlí jak u nás, tak i v zahraničí. Na pořad dne se dostaly pojmy, jako např. "surovinová základna", nebo "rozvoj vědy a techniky" apod.
Uhlí a železo se staly základními surovinami pro průmyslovou revoluci a celou druhou polovinu 19. století bylo uhelné hornictví preferováno před jinými průmyslovými obory. Konec 19. a začátek 20. století pak znamenaly pro uhelné hornictví překotné zavádění důlní mechanizace, k čemuž přispělo i využití stlačeného vzduchu a zavedení elektrické energie do dolů.
Změnily se samozřejmě také způsoby dolování, do popředí se dostala nutnost dodržovat také bezpečnost práce - obrovský význam pro bezpečnost uhelných dolů měla od r. 1815 převratná Dawyho bezpečnostní důlní lampa, která vytěsnila dosavadní olejové a karbidové kahany s otevřeným ohněm.
Velká pozornost se věnovala otázce výbušnosti uhelného prachu ve směsi se vzduchem - řada důlních katastrof, způsobených výbuchy třaskavých plynů a uhelného prachu, vyústila v úpravy ve větrání hlubinných uhelných dolů.
Kupodivu, lomové dobývání hnědého uhlí v 18. a 19. století zůstalo nějak stranou, moc konkrétních informací se nedochovalo a dá se tedy spíše jen předpokládat, že při malé mocnosti nadložních vrstev byla zřejmě skrývka prováděna jen primitivními způsoby, pravděpodobně převážně ručním kopáním. Těžba hnědého uhlí se tedy začala rozvíjet ve století devatenáctém – nejstarší známou metodou lomového dobývání hnědouhelných slojí bylo etážové dobývání.
