Sponzor GEOstezky: Najde se sponzor? Patron GEOstezky: Najde se patron?
GEOstezka = kámen, kamení, minerály, zajímavosti a zvláštnosti, stavby, výrobky, ezoterika, tajuplná a mystická místa, magické kameny, záhady apod.
Základní informace o GEOstezce ♥ Fotografická soutěž
> Home page > Vulkanogie >
Sopečná činnost a vulkány Evropy
Evropa a její nejbližší okolí je v současné době na sopečnou činnost s katastrofickými následky naštěstí relativně pohodová, až na Island, nebo východní Turecko, což už ale není Evropa... Nebo ano? Mně se viklala skříň, tak jsem ji vypodložil atlasem, tudíž se do něj nemohu podívat ☺, raději si to tedy ověřte.
Vpravo je kráter sicilské sopky Etny, focený z kráterové hrany vedlejšího kráteru. Etna, to je královna evropských sopek, také ještě ne zcela vybouřená "mladice".
Aktivní sopečné oblasti v Evropě
Mezi nejznámější (protože je nejpřístupnější a tedy i nejnavštěvovanější) je oblast kolem města Neapol (hlavně ve spojitosti s dávnou tragédií pod sopkou Vesuv, to jest lávou zalitými městy Pompeje a Herculaneum), takže o ní zatím detaily ukazovat nebudu.
Západně od Neapole, na okraji města Pozzuoli, se nachází jedno méně známé místo, a to tzv. Campi Flegrei (= Flegrejská pole). Je to vlastně kaldera o průměru 13 kilometrů, ve které je v současné době veškerá vulkanická aktivita již omezena jen na fumaroly vystupujících plynů, které zdobí kráter Solfatara (po kterém je tato vulkanická aktivita pojmenována). Viz fotografie - autor: Stanley-goodspeed.
Existuje ještě jedno další podobně nazvané místo, a to Campi Flegrei del Mar di Sicilia (= Flegrejská pole Sicilského moře), což je skupina podmořských vulkánů, která se nalézá, jak jinak, pod hladinou moře, mezi JZ výběžkem Sicílie a Tuniskem.
V Tyrhénském moři, mezi Neapolským zálivem a Stromboli, prý je velká podmořská sopka Marsili, která projevuje jistou aktivitu, ale k tomu více informací nemám.
Co ještě dodat? Více než spousty slov raději doporučuji zajímavý web, kde jsou v časovém sledu zaznamenávána zemetřesení, jedno po druhém, pro oblast nejen Středomoří, ale také pro celý svět.
Modrý text menu sdělí, kterou část světa chcete pozorovat: World, Euro-Med, Africa & Indian Ocean, Pacific, Asia, North America a South America. Euro-Med = oblast Evropy a Středomoří. Je potřebné mít povoleno skriptování.
Tip:
nastavte si tam místo By Day (po dnech) raději By Hour (po hodinách) a místo
Depth třeba Magnitude (= stupeň zemětřesení 1 až 10, viz vysvětlivky v podobě
barevných čtverečků tam vlevo dole) a klikněte na Start. A zírejte...
Měla by na mapě postupně kumulativně naskakovat zemětřesení za poslední týden po hodinách, až bude oblast Středomoří plná barevných čtverečků. A uvidíte, že to občas, v rozsahu stupně cca 2 až 4, "bouchne" i v našich středoevropských končinách...
Při volbě Not Cumulate se čtverečky budou postupně jen objevovat po hodinách tam, kde to v tu hodinu právě "zatřáslo zemí".
Interaktivní zobrazení zemětřesení po hodinách, nebo dnech
Podobně známá je Sicílie a evropská královna sopka Etna, viz dolní fotka snímaná zdálky. Tohle celkové foto bylo pořízeno za okolní teploty cca 30°C, tak jsem si kulicha při focení už sundal ☺. Tu cestu využívají turistické terénní "čtyřkolky" a končí u "horské boudy" Torre del Filosofo (2 920 m.n.m.), patrné na obrázku vpravo nahoře. Dál vedou jen vyšlapané stezky...
Mluvili jsme totiž s lidmi, kteří říkali, že u kráteru se jim prý předchozí den tvořila mrazem jinovatka na vousech, zejména chlapům ☺, tak jsem si vzal místo kšiltovky raději kulicha. Když pak při návratu bylo dole odpoledne vedro na padnutí, tak jsem tedy jinou pokrývku neměl. No co, vše nejde naplánovat zcela dokonale.
Aktivně sopečné jsou také Liparské ostrovy severně od Sicílie (známá je nejvíce sopka Stromboli), anžto je stále aktivní, v krátkých intervalech vyvrhuje pyroklastický materiál, ale naštěstí jen v rozumné míře a množství, což pro civění a zírání turistů zcela postačuje.
Na dolním snímku se pokochejte, jaký se naskýtá pohled na relativně nenápadný a turistům lehce přístupný kráter, který se jmenuje Gran Cratere... (je to dlouhé, dál si to nepamatuji) na ostrově jménem Vulcano. Dá se sejít až na jeho dno, leč musí se hopsat jen tak po suti. Ze země se stále kouří, zem je horká, takže nebezpečí vdechnutí nějakých jedovatých plynů stále existuje, jinak je ovšem kráter zatím klidný a nesoptí.
Na snímku následujícím je pohled z úpatí Gran Cratere na přístav Porto di Levante pod ním:
Na snímku následujícím se právě chystám k výstupu na sopku Stromboli. Nahoru sice vede vyšlapaná stezka, ale krátké kalhoty a okolní trnitá vegetace, deroucí se často na cestu, moc příjemná kombinace právě nejsou:
Zde je sopka Stromboli, fotografovaná na úrovni jejího kráteru, v místě, kde jsou cestovateli vytvořeny nízké ohrádky z lávových kamenů, v jejichž závětří bivakují, když se vydávají na noční výstup, který je velmi oblíbený pro zajímavou "ohnivou show" různorodých létajících pyroklastických materiálů, které se pak s rachotem valí dolů do moře...
Sopečnou erupcí mohou překvapit i některé Kanárské ostrovy (známé jsou ostrovy Lanzarote, La Palma, Gomera, Fuerteventura a Tenerife). Zde všude se teoreticky při trošce "štěstí" dá nachomítnout, někde více, jinde méně, k nějaké té sopečné erupci ještě dneska a ne vždy to ale musí být setkání radostné...
Vlastní odstavec si zaslouží celý ostrov Island. Více známé jsou možná sice sopky Hekla, Krafla a Katla, ale větší paseku v posledních letech, kromě neblahé bankovní závislosti na amerických dluhopisech, zde na ostrově nadělaly oblasti a sopky méně známé, až se jmény skoro nevyslovitelnými.
No, koukněte na snímek o kousek níže, přenese Vás do cca 100 000 let staré a cca 10 km široké kaldery (= obrovského kráteru), jejíž součástí je i sopka Krafla (výška je cca 818 m n.m., po které se celá oblast kaldery jmenuje), která ale obecné představě sopky moc neodpovídá. Zdání ale klame, důkazem byl 20. prosinec 1975, kdy se sopka probudila a začala se lehce protahovat, což ovšem doprovázelo několik erupcí a sesuvy půdy.
Problém byl v tom, že kousek od sopky byla pár let před tím postavena geotermální elektrárna Kroflustod, v jejímž okolí bylo v roce 1973 provedeno 24 zkušebních vrtů. Země se hnula, některé vrty byly zničeny, a tak dnes elektrárna prý využívá jen asi polovinu generátorů a zdaleka ne všechny vrty.
Uvedenou kalderou prý prochází, od severu k jihu, tektonický zlom, který je příčinou všech zdejších sopečných aktivit, projevujících se zejména v jevu, který se nazývá kráterová řada. Co si pod tímto pojmem představit?
Objasním pouze teoreticky a lehce, v době naší návštěvy se nic takového naštěstí neudálo. Představit si nějaký kráter, který se kdesi vyklube ze Země, si asi představit dovedete - když tak si třeba vizualizujte hromádku hlíny, kterou vyhrne na zahradě krtek, no a nyní si představte, že ten krtek takových hromádek vyhrne třeba deset, pěkně v jedné řadě, v nepravidelných odstupech od sebe, přičemž hromádky kopírují právě tu linii tektonického zlomu...
... a z každé hromádky (= kráteru) je vyvrhováno a vystřelováno žhavé roztavené magma a děje se vše to, co při každé jiné sopečné erupci. Viděl jsem při své návštěvě Islandu film, zde zvaný trefně "Volcano show", kde byla tato situace zachycena a musím říci, že to byl fascinující pohled na běsnící živly, ale zároveň deprimující, proti tomu je člověk zcela bezmocný.
Relativně čerstvá, různě zvlněná, zkrabacená a deformovaná, ale hlavně ostrohranná lávová pole z let 1975 a 1984 prozrazuje právě jejich černý povrch, jinak se všechna lávová pole poměrně rychle pokrývají porosty mechů, nebo lišejníků. Však tektonické pochody na Islandu jsou přímo ukázkovou "on line" učebnicí, jak vlastně začínal před miliardami let geologický vývoj Země.
Tím, že se za pár let na ztuhlých lávových polích usazují první mechy, pak druhé, třetí ☺ ... já vím, mám to zkrátit ☺ ... pak první lišejníky ☺, pak druhé, třetí ☺ ... tak může hned také následovat výzkum botanický.
Vznik oceánské kůry, pohyb tektonických desek, občas doprovázený nevyzpytatelnými sopečnými explozemi, to vše zde je možné sledovat skoro v přímém přenosu, jakož i výrony plynů, horkých par, gejzíry a bahenní sopky, fumaroly, mofety a solfatary a co já vím, co ještě. Jednoduše řečeno: špica!
Z některých puklin stále ještě vychází horká pára (ne nadarmo jsou všude cedulky se zcela jednoduchým nápisem "100°C"), všude je cítit silný sirný zápach i 11 let po erupci. Jde o solfatarová pole Leirhnjúkur. Zpočátku na ně byl přístup zakázán, v roce 1996, kdy jsem tam byl já, se tam již dalo volně chodit, i když samozřejmě velice obezřetně, zahučet do nějaké průrvy, nebo se někde propadnout, zde není nic nemožného.
Jak vypadá z tohoto solfatarového pole samotná sopka Krafla? Posuďte sami, jen bych ke snímku uvedl, že cestou na její vrchol nás provázelo tak ohromné množství skutečně neskutečně vlezlých a otravných komárů, že jsme z toho všichni byli až zoufalí, což na té fotce není moc dobře vidět ☺. Ta černá láva, ležící mezi námi a Kraflou, to byla doslova zkouška odolnosti našich pohorek, její hroty jsou ostré jak břitva...
Island, to je vůbec doslova on-line učebnice geologie: znáte třeba Thingvellir?
Island je samozřejmě pro běžného cestovatele húře dostupný, ale pro ty, co se tam vydají, je o to více atraktivní a já osobně návštěvu tohoto ostrova budu vždy považovat za vrchol svého cestovatelského období, už jen proto, že stanovat na sněhu jsem si do té doby netroufnul ani na vlastní zahradě.
V posledních letech prý na Island každoročně vycestuje již několik tisíc Čechů, v době mojí návštěvy jich bylo jen pár set, jak mi prozradil honorární generální konzul Islandské republiky v ČR pan Thorir Gunnarsson.
Návštěva Islandu pro mne byla natolik úžasná a inspirativní, že posloužila jako námět pro mojí první větší samostatnou výstavu Jaro na Islandu.
Doznívající sopečná činnost v Evropě
Existuje několik míst, kde se stále ještě dá pozorovat doznívající sopečná činnost, jejímiž projevy jsou třeba bahenní sopky v Národní přírodní rezervaci Soos, severně od Františkových Lázní. V takovýchto oblastech se občas objevují cedule typu "Danger".
Kdo neví, co to je "Danger", ten to má blbý, protože to je anglicky psané varování před "nebezpečím" všeho druhu ☺. Což jsem nevěděl, ve Skotsku, na břehu Atlantiku, jsem tedy bezelstně obdivoval širý oceán, stoje na rozeklaných skaliskách, bičovaných frajersky dotěrnými vlnami, nedaleko obce Dangerous.
Jak jsem později zjistil, ty cedulky u skalisek vůbec neznamenaly název obce ☺, ale upozorňovaly na nebezpečně mořem podemletá skaliska, kterýžto stav ovšem nebyl z místa stojícího nijak vidět, ovšem potom, při pohledu zboku, jsem účel těch cedulek pochopil a zbledl jsem alespoń dodatečně...
Němí svědci sopečné činnosti v Evropě
Na posledním místě by se daly vyjmenovat některé lokality, kde aktivní, nebo doznívající sopečná činnost již jsou minulostí a kde po nich zůstala jen svědectví v podobě více, či méně zachovalých sopek, zbytků jejich (erozí vypreparovaných) sopouchů apod.
Zde bych si dovolil jmenovat např. naše kouzelné České středohoří, případně fascinující hrad Trosky, vévodící neméně úžasné oblasti, zvané Český ráj, známá je naše česká nejmladší (čtvrtohorní) "sopka" Komorní hůrka, mezi Chebem a Františkovými Lázněmi.
Z míst přespolních mne osobně zaujala např. krajina kolem města Le Puy ve Francii, nebo také oblast Kappadocie v Turecku ale takových míst, modelovaných sopečnou činností, je samozřejmě po celé Evropě, možná že aj kousek za ní ☺, dost a dost...
Pravda, v poslední době je sice Turecko zmítáno zemětřeseními až moc často, aby se dalo hovořit o seismicky neaktivní oblasti, ale jestli jsem to podchytil zcela správně, neklidná je pouze oblast zcela na východě, kolem jezera Van.
Zdroje: cs.wikipedia.org. a www.Lode.cz.
A vydržte, další detaily a fotografie zatím ponechám na Indy ☺. Chystám i snímky z některých ostrovů na "Kanárech", pár dalších z Islandu, fajnšmekry by mohly zaujmout.
Máte zajímavé fotky vulkanických lokalit z celé Evropy? Kdo má? A dá? ☺
Pokud Vás to zajímá, zde jsou další informace o sopečné činnosti, lávách apod. .
> Home page > Vulkanologie >
