Sponzor GEOstezky: Najde se sponzor? Patron GEOstezky: Najde se patron?
GEOstezka = kámen, kamení, minerály, zajímavosti a zvláštnosti, stavby, výrobky, ezoterika, tajuplná a mystická místa, magické kameny, záhady apod.
Základní informace o GEOstezce ♥ Fotografická soutěž
> Home page > Mineralogie >
Imitace, napodobeniny, syntetické kameny
Napodobování a úpravy minerálů, syntetické "kameny"
Napodobování a různé úpravy minerálů jdou ruku v ruce s tím, jak roste chuť jejich prodejců po snadném výdělku. Aféra s "Českými granáty", lépe řečeno s tím, co za ně bylo dost často nabízeno i ve velmi exkluzivních prodejnách zvučných jmen, je asi všem známá, napodobovat drahé broušené vltavíny lahvovým sklem je již také obecně známé.
Není divu, že ošálit zájemce, kupujícího minerály někde na jarmarcích, je ještě jednodušší. Děje se to sice asi i na mineralogických burzách, ale tam to je podle mého méně časté, tam již dost prodávajících upozorňuje, že jde o napodobeninu kamene přírodního - alespoń, když jsem nablízku já ☺. Spíš je to ale dáno tím, že na burzy chodí zákazníci s větším přehledem a nedají se tak lehce ošálit.
Pravda je ale taková, že poznat opravdu přírodní "kámen" bez speciálních zkoušek a patřičného vybavení většinou není možné, takže, pokud Vás někdo napálil, nic si nevyčítejte a myslete na to, kolik celebrit a známých osobností, zejména žen, běhá po světě s nějakou "syntetikou" za desetitisíce dolarů a ani o tom neví...
Napodobeniny minerálů a tzv. drahých kamenů
Každá napodobenina minerálu vychází z předpokladu, že obyčejnější (a tedy i levnější) nepřírodní materiál (např. sklo), nebo minerál syntetický (např. spinel), nebo též některé levnější minerály přírodní, musí vypadat jako nějaký mnohem dražší minerál přírodní.
Dá se říci, že výchozí materiál napodobenin, nejčastěji tzv. drahých kamenů, má na rozdíl od požadovaného výsledku jiné fyzikální vlastnosti, což odpovídá tomu, že drahý kámen je takový "kámen", který má dostatečně velikou tvrdost. (nejlépe 8 a více podle Mohse) a některé specifické optické vlastnosti, zejména lesk.
Skleněné imitace minerálů
Na obrázku dole je klasická napodobenina avanturínu, vlevo červenavého (velmi často) a vpravo modrého, ta se již tak často prodávat nevidí. Červené "avanturínové sklo" se dá nejčastěji vidět jako korále na zápěstí, ale také jako přívěsky na krk apod. Podle pana Turnovce "avanturínové sklo" vzniklo v Egyptě, existuje ještě varianta o jistém skláři v Itálii... Pro mne za mne, mně to je celkem fuk, kdo byl první, hoďte si třeba korunou...
Kromě obchodníků tohoto ražení existují ovšem i tací, kteří prodávají avanturíny přírodní.
K této kapitolce lze závěrem doplnit, že sklo samozřejmě také může být průzračné, nebo různě zbarvené a podle toho může nahrazovat mnohé další, ještě vzácnější minerály, jako třeba ty naše české "vltavíny", nebo rubíny, safíry... Každé sklo totiž samozřejmě mívá "skelný" lesk, jako některé minerály a to neznalého zákazníka může zmást.
Jak poznat skleněnou imitaci pouhým okem? Na dotyk bývá teplejší, než kámen, má menší tvrdost, dá se do něho škrábnout již minerálem o tvrdosti 7 (podle Mohse) a tedy např. již běžným křemenem. Pokud Vám tedy obchodník prodává "pravý" topaz, neměl by znejistět, když si do něho budete chtít rýpnout křemenem. Do topazu, ne do obchodníka ☺.
V některých případech možná jde až o více zásahů do původního kamene najednou, což možná je i následující případ, kde se kromě barvení ještě přidává působení chemické. Nevím to ale určitě, kdo ví a poví, rád to zde uvedu. Prodejci většinou nechtějí, abych ty jejich kamínky z výzkumných důvodů rozbíjel, než je zaplatím ☺. Krkouni ☺.
Někdy se totiž v prodeji objevuje stabilizovaný chryzokol. Tou stabilizací je myšlen nějaký chemický děj, který tu ukázku "stabilizuje", aby na světle nezvětrávala a uchovávala si svoji modrozelenou barvu co nejdéle, případně, aby se dokonce zcela nerozpadla... Je ovšem ale možné, že ta modrá barva tam je také uměle doplněna...
Za stabilizovaný chryzokol by se dal pokládat valounek na následující ukázce, ale na vedlejším prasklém kamínku je vidět, že modrá barva může být pouze zvenčí, ale vnitřek bývá bílý. Nejčastěji totiž jde jen o obarvený minerál howlit (čti haulit), nebo magnezit. Ještě na ně přijde řeč.
Velice často je také prodáván tzv. tyrkenit, jehož název již napovídá, že to je něco jako tyrkys, ale mnohem levnější. Většinou se dá předpokládat, že na nějakém městském jarmarku se tyrkys asi těžko bude prodávat (a navíc za pár desítek korun za náramek na zápěstí).
Na dalším obrázku je vidět, v jaké podobě lze tyrkenit na jarmarcích či burzách objevit. Uprostřed je právě již zmíněný bílý přírodní hovlit, který je jako základ pro modravý tyrkenit, snažícího se napodobit tyrkys, doslova jako stvořený.
Takhle vypadá přírodní hovlit z horního obrázku v detailu.
Zde dole je přírodní tyrkys z Arizony, ale není lehké pro běžného kupujícího to rozeznat, třeba se Vám hodí i externí odkaz Jak rozeznat pravý tyrkys od napodobeniny.
Co je stabilizovaný chryzokol, co tzv. tyrkenit, nebo něco jiného, to se ovšem dá, při zběžném pohledu na lesklý valounek, jen hádat.
Na obrázku dole je méně často viděná leštěná ukázka chryzokolu z Konga, jejíž povrch je podle mého také nějak chemicky ošetřen, nebo přelakován, aby se hezky leskl.
Jak vypadá chryzokol "nestabilizovaný" můžete posoudit třeba na této ukázce z Peru:
Padl zde výraz magnezit, tak se na něj podívejme blíže. Na spodním obrázku je magnezit tromlovaný, který, jak asi tušíte, je pro "výrobce" stabilizovaných chryzokolů velikou výzvou a málokterý odolá, aby nevzhledný šedobílý kámen neproměnil v mnohem atraktivnějšího "modráska", který se dá lépe zpeněžit.
Pro porovnání zde ukáži magnezit přírodní a provedu malou přednášku o chemickém prvku, zvaném hořčík. O tento prvek jsou v přírodě obohaceny některé minerální vody, kde se může při jeho větším množství projevovat až projímavě, nebo ho mohou obsahovat členové Říše minerálů a kamenů, zvaní magnezit a dolomit.
Hořčík patří mezi prvky, které lidský organismus potřebuje ke svému zdárnému fungování, ale jak jsem se kdysi dočetl, ládovat se jen samotným hořčíkem nemá moc smysl, potřeba je užívat kombinace hořčíku s vápníkem, a to ještě v určitém poměru, aby ho tělo dokázalo náležitě zpracovat a využít...
Magnezit slouží především jako surovina k výrobě vyzdívky vysokých pecí, takže se s ním běžně ve svém životě nesetkáte, snad jedině v jeho "modráskové" podobě.
Syntetické minerály a "drahé kameny"
Syntetické kameny vznikají v různých laboratořích a na jejich výrobu speciálizovaných továrnách po celém světě z jediného prostého důvodu: jsou levnější, než ty přírodní. Navíc se jich může vyrobit velké množství v mnohem kratším čase, než by to zvládla příroda. Také syntetické kameny jsou vlastně tak nějak přírodního původu, ale jejich tvorbu iniciuje a řídí člověk.
Chemické složení i krystalová mřížka jsou skoro stejné, jako u těch přírodních, vzhled jakbysmet, takže je jasné, že tato technologie má budoucnost nejen ve šperkařství, ale i v mnoha dalších odvětvích průmyslu, ale také v mnoha oblastech vědeckého bádání a zkoumání.
Jako první se podařilo v roce 1877 vyrobit v peci první syntetický rubín drahokamové kvality - zasloužil se o to francouzský chemik Edmond Frémy.
Přibližně v roce 1900 pak přišel na vlastní metodu výroby rubínu tavením v plameni Auguste Victor Louis Verneuil, která je ve své podstatě stále používána dodnes. Při této metodě je prášek kysličníku hlinitého sypán do pícky, kde je teplota nad 2000°C. Surovina se taví v kapky "rubínu", které dopadají na podložku, kde chladnou a krystalizují v podobě malého "krápníčku", nazvaného korundová hruška.
Užitím samotného kysličníku hlinitého vznikne korund bílý, teprve jeho obohacením různými přídavnými látkami se docílí různých barev vzniklého syntetického kamene. Přidáním Cr vznikne rubín, Ti a Fe vytvoří modrý safír. Touto metodou se vyrábí také např. syntetický spinel, či akvamarín.
Využívá se ale také spousta jiných metod výroby a třeba syntetických rubínů se vyrobí takové množství a tak levně, že se již nevyplatí ani vyrábět žádné jejich imitace. Výhodou zákazníků je, že se od těch pravých dají relativně snadno rozpoznat.
Edmond Frémy je autorem i vynálezu, jak tavením vyrobit v kelímku syntetický smaragd, rovněž používaný dodnes. Prášková surovina je za vysoké teploty, cca 1 300°C, ve speciálním kelímku přeměněna v taveninu, v tomto stavu je udržována několik měsíců a pak se nechává velmi zvolna vychladnout...
Je samozřejmé, že hlavní zájem byl zaměřen na výrobu krále všech minerálů, a to diamant. Diamant technický, tzv. bort, nebo karbonado, byl poprvé vyroben v roce 1957, zhruba od r. 2000 se vyrábějí také diamanty šperkové.
Vyrobit syntetický diamant šperkové kvality ale stále ještě není zcela levnou a běžnou záležitostí, takže ke slovu přichází většinou jeho levnější náhrada, tzv. Kubický zirkon (Kubická zirkonie).
Kubický zirkon se dá vyrobit snad v jakékoliv barvě a většinou ho poznáte podle vysokého lesku, blížícímu se lesku diamantu a přitom je dostatečně tvrdý, zhruba jako korund (rubín, safír). Vše, co se na Vašem prstýnku silně leskne a přitom nestál desítky tisíc, bývá většinou zirkon. Pozor, zirkony bývají radioaktivní.
Pod tlakem a za vyšších teplot, tzv. hydrotermální syntézou, se vyrábí už i umělý křemen - křišťál, záhněda i citrín.
Externí odkazy:
Zdroj a další info: www.gemologie.turnovec.cz
> Home page > Mineralogie >
